Acerca de

Z historie kraniosakrální biodynamiky

Metoda vznikla již na konci 19. století a za jejího zakladatele je považován Dr. William G. Sutherland, který podrobně zkoumal celkové fungování lidského systému, vzájemné vlivy jeho jednotlivých částí (kostí, tkání, fascií, ale i emocí a psychiky) a na základě svého pozorování rozvíjel terapeutický koncept, tzv. kraniální osteopatii, dnes spíše známou – díky Dr. Upledgerovi - jako kranio-sakrální terapie. Dr. J.E. Upledger navázal v sedmdesátých letech na práci Dr. Sutherlanda, jeho práci rozvinul a zdokonalil chápání procesů v kraniosakrálním systému.

Metodu, kterou na základě svého výzkumu na Michigan State University vyvinul nazval kraniosakrální terapií (z lat. „cranium“ – lebka, „sacrum“ – kost křížová). Na rozdíl od osteopatického přístupu se Dr. Upledger soustředil zejména na tekutiny a membrány v lidském těle, a mechanismy, jakými se pohybuje mozkomíšní mok uvnitř lebky a páteřního kanálu (pozn. existují záznamy, že práce s kraniosakrálním systémem byla praktikována již ve starověkém Egyptě, v Indii a v některých civilizacích Peru).

Postupem času byly následovníky Dr. Sutherlanda a Dr. Upledgera rozvinuty další kraniosakrální přístupy, z nichž nejmodernější je kraniosakrální biodynamika, o jejíž prosazení se zasadili osobnosti jako např. Franklyn Sills, Roger Gilchrist, Michael Kern či Charles Ridley. Biodynamický přístup nahlíží na lidskou bytost jako na zcela unikátní syntézu těla, mysli a duše, a při ošetření využívá principu tzv. Dechu života (Breath of Life), který Dr. Sutherland definoval jako vnitřní vitální sílu v lidské systému, která udržuje naše zdraví a život.

Průběh kraniosakrálního ošetření

Obvyklá délka ošetření je 60 - 90 minut, které zahrnují úvodní rozhovor, vlastní ošetření a krátké shrnutí ošetření na závěr. Ošetření začíná stručným úvodní rozhovorem, který trvá přibližně 10 - 15 minut a jeho účelem je sdílení představ, téma či záměru, s nímž klient na ošetření přichází. Pokud přicházíte na ošetření poprvé, je to současně i prostor k seznámení se s terapeutem a k vyjednání kontaktu, k němuž dojde v další fázi ošetření.

Další část ošetření pak probíhá na terapeutickém lehátku. Po celou dobu ošetření je klient oblečen, zpravidla navíc i přikrytý dekou, aby se cítil příjemně a bezpečně. Úvodním krokem je zklidnění našeho nervového systému (klienta i terapeuta), uvolnění se a naladění na vlastní ošetření. Po tomto vzájemné sladění dochází ze strany terapeuta ke kontaktu. Existuje řada obecných úchopů (např. na kotnících, pod křížovou kostí, pod hlavou apod.), avšak ve většině případů si systém klienta sám řekne, na jaké části těla má být dotek aplikován a v souladu s tématem, se kterým klient do ošetření přichází. Pozice kontaktu se mohou během ošetření měnit dle vlastního průběhu ošetření.

Pokud se klient v daném kontaktu necítí bezpečně, je mu nepohodlný či v klientovi vzbouzí silnou reakci systému, může se kontakt kdykoliv změnit tak, aby se klient cítil pohodlně a bezpečně. Vnímavý terapeut obvykle rozpozná, že určitý úchop není pro klienta vhodný dříve, než ten si to sám uvědomí. Mohou však nastat i situace, kdy klient má potřebu doteku (může být i o různé intenzitě) na konkrétním místě na těle. V takovém případě toto sdělí terapeutovi a ten úchop dle požadavku upraví.

Je dobré mít na paměti, že stejně jako každý člověk je unikátní a jedinečný, je unikátní i každé ošetření. A to i když ke svému terapeutovi docházíte opakovaně. Neboť je to systém klienta, který určuje průběh ošetření, místo i intezitu doteku. Podle tématu, s nímž klient přichází, ale zejména dle své momentální kapacity, zdravotního stavu a připravenosti dotknout se určitých oblastí. Tělo samo je unikátním regulátorem, který přesně ví, jaká forma a intenzita ošetření je pro něj v danou chvíli vhodná, aby nedošlo k přehlcení nervového systému, retraumatizaci či narušení hranic.

Během ošetření můžete zažívat různé pocity a vjemy. Někteří klienti klidně celé ošetření prospí a ze svých pocitů z ošetření si mnoho nepamatují. To je zcela v pořádku. Jejich tělo, resp. celý systém, nemá v danou chvíli dostatečnou kapacitu pro nějakou hlubší práci a čas ošetření využívá pro odpočinek a čerpání sil. Zejména v počátku terapie, když klient přichází s potřebou hlubších změn, je normální, že tělo a celý systém klienta tzv. zdrojuje, aby získal potřebnou kapacitu na práci se svými bolestivými částmi.

Někteří klienti cítí v průběhu ošetření mravenčení v těle a končetinách, jiní pociťují přílivy a odlivy energie, a ještě jiní třeba zažívají pocity tepla, horkosti nebo naopak chladu. Výjimkou nejsou ani případy, kdy klient prožívá pocity rozplynutí se do prostoru, do nekonečna či příjemné vlny sestupu do bezpečných hlubin.

Ale zcela v pořádku jsou i ošetření s větší dynamikou, kdy systém klienta intenzivně pracuje a tělo mění své polohy, ale třeba se i hlasitě směje, pláče a podobně. Všechny zde uvedené projevy jsou zcela v pořádku. A v souladu s vnitřním plánem systému klienta. Mezi kranio terapeuty se v průběhu let vžilo rčení "hlavně tomu nepřekážet". To jest - nechat klientův systém aby se projevil přesně tak, jak to v danou chvíli bytostně potřebuje a do jeho projevů z vnejšku nezasahovat. Avšak být při tom. Být plně s klientem. Být mu partnerem a průvodcem.

Nebojte se ve svém ošetření žádného projevu. V bezpečném prostoru, který je vám vyhrazen, a který pro vás terapeut během ošetření udržuje, si dopřejte možnost projevit to, co chce být projeveno.

Při konci ošetření na léhatku vás terapeut citlivě upozorní na blížící se konec jeho práce a poskytne vám čas k postupnému zkompletování vašich prožitků z ošetření. Po ošetření pak ještě probíhá krátký společný rozhovor, v němž je možné sdílet vlastní pocity a prožitky s ošetření, věci, které jste si uvědomili, a ve sdílení s terapeutem se v nich zorientovat.

Po terapii je vhodný klidnější režim. Víte-li, že po ošetření před sebou máte ještě celý den, zkuste si jej uspořádat tak, abyste měli prostor pro doznívání ošetření, případně i pro odpočinek.

Během následujících dvou až tří dnů po terapii je možné, že ošetření bude ještě doznívat. To znamená - váš systém ještě bude integrovat skutečnosti z proběhlého ošetření. Není to nic neobvyklého. Zejména, pokud s kraniosakrální biodymikou teprve začínáte. Buďte na svůj organismus laskaví, dopřejte mu odpočinek a také dostatek tekutin (vhodné jsou bylinné čaje, čistá voda či minerálka).

V případě, že jste se během ošetření dotkli pro vás citlivých či hlubokých témat, jež od vás vyžadovaly velkou dávku vašich kapacit, je možné se domluvit i na - v krátkém čase navazující - integrační ošetření a poskytnout tak organismu prostor pro jejich doplnění a klidové zaintegrování prožitých skutečností.